neděle 17. září 2017

Únos do Londýna


Když si teď zpětně vybavím, jaký kolem toho bylo haló, říkám si, že jsem mohla být trochu intuitivnější a tušit nějakou Koňárnu*.

*Koňárna = něco nečekaného, spontánního, často šíleného a adrenalinového, co Konyho napadne – ideálně také v naprosto nejnevhodnější chvíli nebo situaci. Tyto myšlenkové pochody jsou také někdy doprovázeny protočením očí v sloup z mé strany nebo komentářem „Kdy ty vyrosteš?“ od Konyho taťky. 
Příklady z praxe: 
• (posledně na letišti): „Když teď nastoupíme do vedlejšího letadla, nikdo si nás nevšimne!“ 
• (2h ráno, koukám jednim okem): „Mohli bychom sednout do auta a vyšlápnout si na Radobýl.“ nebo jeho oblíbené: 
• (krosnu na zádech/šlapeme do kopce/nebo prostě kdykoliv kdy si vzpomene): „Poběžíme?“ 

No a jak že to vlastně bylo s tím Londýnem? Je pondělí 11.9., přišel email s instrukcemi, co si mám zabalit na 3-denní výlet s Konym. Podle indicií čekám wellness nebo thajskou masáž (račte si prosím povšimnout jednotlivých položek v seznamu). Zrovna mi praskly rukávky a jsem teda ráda, že se nebudu muset potápět. Díky Kony, fakt se mi ulevilo.

Úterý 12.9., první zastávka – Aquacentrum v Pardubicích, kde jsme si za 2 hodiny v saunovém ráji pořídili pěkný varhánky a teď nás prý čeká ještě dlouhá cesta. Dostanu škrabošku na hlavu a cestou mi tam sází jednu nápovědu za druhou (které se později ukážou jako záměrně matoucí). Už se vidim, jak se škrábu na Praděd (vezmi si pohodlný boty), krmím zvířátka v zoo (uvidíš zvířátka) nebo se cpu ve vege restauraci (uvidíš zvířátka ale nebudeš je muset jíst – a v zoo bych jako musela? :D). Když je mi dokonce odepřena buchta ke svačině a zastavíme na jakémsi vytíženém parkovišti, je mi jasný, že se asi jdeme nacpat někam do Atria.

V tu chvíli samozřejmě vůbec nemám páru, že jsme právě zastavili na pardubickém letišti. Kony měl štěstí, že nikdo z okolních cestupujících se po dobu mého slepého plácání se po asfaltu do letištní haly nebavil o času odletu nebo pasové kontrole. V hale mi přistála v ruce obálka a to už jsem si ještě s hrůzou představovala nějaký skoky a volný pády. Po tom, co si mě ještě několikrát pro srandu zdokumentoval (po celý den se všichni na Instagramu bavili na můj účet, nemáte zač), jsem se konečně mohla podívat.

Asi mu i odpustím, že se mi den předem tajně hrabal v šuplíku a lovil pas. :D





No a co že se mi na Londýnu líbilo nejvíce? Čínská čtvrť, britskej přízvuk a to, že jsme potkali takových vegetariánů (a nabídky vege jídel) jako nikde jinde 💘

Žádné komentáře :

Okomentovat

Únos do Londýna

Když si teď zpětně vybavím, jaký kolem toho bylo haló, říkám si, že jsem mohla být trochu intuitivnější a tušit nějakou Koňárnu*. *...

Prohledat tento blog